Musí být dosaženo vysoké míry bezpečnosti, spolehlivosti a životnosti. Konkrétně jde o to, aby při provozu nehrozila havárie některého z článků baterie způsobená jeho úplným vybitím nebo naopak přebitím a aby bylo v praktickém provozu dosaženo ideálních poměrů jak při nabíjení, tak při vybíjení baterie. K tomu, aby těchto ideálních podmínek bylo možné dosáhnout, je třeba hlídat napětí, proud a teplotu každého článku zvlášť za každého okamžiku provozu, tedy při nabíjení stejně jako při vybíjení. Proč každý článek zvlášť. Inu, důvod je prostý. Každý článek je jiný a každý článek se dle své „jinakosti“ chová odlišně od svých sousedů zapojených v baterii. Pokud by BMS „hlídal“ všechny články najednou, docházelo by k přebíjení a tedy i rychlejší degradaci hlavně nejslabšího článku. Tak tomu skutečně je u některých jednoduchých přístrojů, jež mají za úkol „starat se“ o správné nabíjení baterie, tedy u elektronicky řízených nabíječek baterií. Nabíječka ovšem řeší pouze situaci, kdy energie proudí do baterie a hlídá, aby nabíjecí proud byl postupně snižován, až dojde ke stavu, kdy je na baterii dosahováno jejího maximálního výrobcem stanoveného napěti a žádný proud ji nenabíjí.
I ta nejjednodušší BMS řeší nabíjení i vybíjení baterie, kdy hlídá napětí jednotlivých článků a brání zničení baterie nejen jejím „přebitím“, ale i vyčerpáním spojeným s extrémním poklesem napětí. Zpravidla je takový jednoduchý BMS s výrobcem přednastavenými hodnotami součástí baterie. Skutečný BMS musí být nastavitelný a musí umět maximálně využít potenciálu každého článku při nabíjení i vybíjení a proto musí umět řídit každý článek zvlášť a elektronika každého článku musí umět komunikovat a spolupracovat s elektronikou dalších článků. V ideálním případě elektronika BMS dává možnost zapisování provozních parametrů každého článku baterie do databáze s následnou možností jejich vyhodnocení. A tohle všechno by mělo být k dispozici po celou dobu životnosti každého článku řízené baterie.
(Zdroj Energie 21)